Věra Benešová
... a taky nemám úctu k pseudoautoritám, ať už skupinovým nebo individuálním, a to mi vztahy právě moc neulehčuje…
- Počet článků 20
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1307x
Seznam rubrik
Věra Benešová
Když je někdo hovadem v životě, je hovadem i na silnici
Uvědomění si své viny i následků, lítost nad způsobenou smrtí, sebelítost, popírání viny i bezbřehá arogance a přiznané lhaní před soudem – to vše nabídl dokumentární film Víta Klusáka „ 13 minut“ odvysílaný na ČT1 ...
Věra Benešová
Trochu profesionality, pane Rejmane ...
Možná si fandové i občasní diváci biatlonu všimli, že čím dál tím víc přibývají pod články z tohoto krásného sportu diskuze na téma Jiří Rejman a jeho komentování. Možná by si to už zasloužilo vyjádření sportovní redakce ČT
Věra Benešová
A je to tady – modrá zóna s vyhrazeným parkováním
... aneb jak se jako symbol nabubřelosti městské mašinérie obce Brna zrodila mrtvola. Do 11.listopadu letošního roku byla část ulice Palackého v Králově Poli vcelku běžně vypadajícím místem nedaleko centra Brna.
Věra Benešová
Pokrok ve jménu civilizace
Jsou chvíle, kdy je třeba se vyrovnat i se zdánlivě jednoduchými problémy a situacemi ... jako třeba s "pokrokem" ...
Věra Benešová
Následky následné péče
Nedej Bůh, jak říkáme prostořece my, ateisté, aby vás život ve stavu dočasné či trvalé bezmocnosti zavál do výdobytku české zdravotní mašinérie jménem následná péče či LDN (léčebna dlouhodobě nemocných)...
Věra Benešová
Pan řidič aneb „Kdo vás dnes vezl tramvají?“
Pokud patříte do kategorie lidí dopravujících se městskou hromadnou dopravou, konkrétně tramvají, jistě jste se setkali na svých každodenních cestách s celou plejádou šoférů – tramvajáků či tramvajaček. Vozí nás křížem krážem městem ve čtyři ráno i v jedenáct večer, za třeskutých mrazů i tropických veder. Musí mít mnohdy nervy jak ocelová lana, denně se totiž potýkají s bohorovností řidičů za volantem, kteří nejsou omezeni ve svých úhybných manévrech kolejnicemi, několikanásobnou brzdnou dráhou ani bezohledným chováním některých cestujících.
Věra Benešová
Bali X. - Jak se půlí „grátis“
Je náš poslední večer na ostrůvku Trawangan schovaném v Balijském moři, poslední chvíle naší dobrodružné a divoké dovolené na druhém konci světa, kam jsme s kamarádkou Lenkou odjely bez velkých plánů i bez cestovky restartovat své síly pro druhou padesátku, i když je jasné, že celou ji určitě nedožijeme.
Věra Benešová
Bali IX. - Už zase želva...
"Už zase želva," chtělo se mi říct hned ráno na prvním šnorchlu závěrečného dne dovolené na ostrůvku Trawangan v Balijském moři, kam jsme s kamarádkou Lenkou vyrazily dobít baterky pro druhé půlstoletí našich životů. Znavené a vyčerpané stresem téměř nepřetržité pracovní doby, strávené odoláváním neurotickým výlevům některých nadřízených i plněním úkolů bez chvilky odpočinku.
Věra Benešová
Bali VIII. - Jak jsem reprezentovala český fotbal
Probouzíme se, já a o dva pokoje dál i kamarádka Lenka, do třetího týdne naší vysněné dobrodružné a lehce neorganizované dovolené v Indonésii. Je neděle (už zase?), první prosincový den a my nejektáme zubama, neseškrabujeme ze skel aut námrazu, nezalézá nám za nehty. Sedíme pod palmami Twins Garden na ostrůvku Trawangan ztraceném v Balijském moři a rozjímáme, zda to dnes na startu budou opět vajíčka, banana-pankejk nebo vajíčka.
Věra Benešová
Bali VII. - Jak se máš? Bagus!
Při své nad očekávání divoké dovolené v Indonésii si nyní užíváme klid a pohodu na ostrůvku Trawangan ukrytém v Balijském moři nedaleko Lomboku. Máme za sebou první hororový týden v Padandbaji na jihovýchodním pobřeží Bali, odkud jsme se s kamarádkou Lenkou, když to můj zdravotní stav po žaludečních potížích i velké motocyklové bouračce dovolil, přesunuly do nádherného souostroví, kde jsme našly na téměř čtrnáct dní útočiště v rajské zahrádce Twins Garden.
Věra Benešová
Bali VI. – Když je vody po kolena…
Po dříve popsaných (Bali I.- V.) nesčetných zkouškách, které jsme jen zázrakem s kamarádkou Lenkou přečkaly nikoliv ve zdraví, ale živé a relativně v pohodě, přišla další vytoužená etapa naší dovolené, a to přesun o kus dál z trochu turisticky přelidněného Bali. Na ostrůvek jakoby utopený v Balijském moři a podstatně menší, a to na Trawangan poblíž Lomboku.
Věra Benešová
Bali V. – Konečně dovolená a setkání s "malým bělocípým"
Jsme s kamarádkou Lenkou, obě dámy lehce přes padesát, už skoro týden na Bali, zatím kvůli mé letecké žaludeční indispozici i následné „velké ráně“ na motocyklu stále ještě v Padangbaji, přístavní vesničce na jihovýchodním pobřeží. A vypadá to konečně na opravdovou dovolenou...
Věra Benešová
Bali IV. – Potápění není jízda výtahem
Je pondělí, náš čtvrtý den vysněné dovolené na zotavenou a já s Lenkou, mojí kamarádkou a souputnicí na dovolenkových cestách po souši i pod hladinou, jsme na tom hůř, než kdy jindy. Lenka ráno při kávě nemůže odtrhnout oči od mých modročerných podlitin pokrývajících většinu těla a oslovuje mě provokativně "Kalamity Jane" a já přemýšlím, jestli se z tý dovolený vůbec kdy zotavím.
Věra Benešová
Bali III. – Když vlevo není vpravo aneb jak jsem se znovu narodila.
Původně jsem se narodila první dubnovou neděli rok před startem Gagarina do vesmíru, podruhé na jedné bezvýznamné silničce mezi balijskou Padangbají a Amedem. Bylo to znovu v neděli, tentokrát však nikdo do kosmu nemířil, jen já ve svém životě překonala osudový milník.
Věra Benešová
Bali II. – To jsem nevěděla, že je moře na kopci
Letiště Denpasar i nesympatické turistické hnízdo Kuta nám zůstaly za zády, mně se podařilo přetlačit přetrvávající a vytrvalou žaludeční slabost nějakými prášky a nespočetnými panáky anacitu mírně do pozadí, ale na plánovaný přesun lodí z Bali na tři mini ostrůvky Gili (Trawangan, Mono a Air) v sousedství Lomboku nebylo zatím ani pomyšlení. Naším – mým a Lenčiným - přechodným útočištěm se tak stala na východním pobřeží Bali ležící Padangbai a my se mohly konečně začít rekreovat. To jsme si alespoň myslely, osud si však pro nás ale připravil jiný plán.
Věra Benešová
Bali I. - Jak mě život přistihl nepřipravenou aneb „šťastný let“
Po třech letech zalamování v práci, stovkách hodin přesčasů a psychickém bezvědomí jsme se s kamarádkou Lenkou domluvily, že v souladu s heslem „...teď a nebo nikdy...“ vyrazíme na dovolenou. A dovolená po takovém záběru, to je pro nás moře, prohřátý písek, slunce a dle místních podmínek i přiměřená dávka sportu – potápění, šnorchl a nějaké plavání. A protože kamarádce studovala třetím rokem v Indonésii dcera a já už byla na Bali před pěti lety a byla to pro mě dovolená snů, bylo rozhodnuto. Zemí zaslíbenou se pro nás stane právě Bali, ostrov vodních chrámů i buvolů, zeleně, rýžových polí a sopek... ale také země tun odpadků a bezbřehého bordelu, kam oko dohlédne.
Věra Benešová
Dvojitá plná není zeď a za horizontem je vždycky volno
Miluju rychlost, ráda řídím a pak se taky, bohužel, občas někam řítím, třeba i do velkýho průšvihu - tak na to jsem obzvlášť expert. Nectím ty rádoby autority a mluvím i ve chvíli, kdy si velkej šéf lechtá ego a pak se divím, když si hledám práci a nebo si nabiju ústa, a to v nadsázce i doslovně. A vyznávám tu míru osobní svobody, která neomezuje svobodu a svět těch druhých. Ať je to ve vztazích, na hřišti a nebo na silnici. A o to tu dneska půjde.
Věra Benešová
Ta velryba s vykloubeným kotníkem jsem já?
Nejsme všichni ve freedivingu mistři světa nebo republiky, ale to neznamená, že bychom tento sport, který je ale pro mnohé i životním postojem a filosofií, měli méně rádi, že bychom neměli svoje fríčkový sny. Jen má snad potápění na nádech, bez omezující zátěže lahví se stlačeným vzduchem, v našich životech trochu menší nebo spíš jiné místo.
Věra Benešová
Sedm výmluv (a jeden důvod), proč mě nebaví kolo...
Kolo mě baví, v tom by problém nebyl! Co mě však vůbec nebaví, je fakt, že i dlouho po dojetí delší jízdy jsem jaksi „mimo provoz“. Neznám totiž lepší antikoncepci, než jsou dvě hodiny strávené na jízdním kole. Vím, že trpí i muži, ale ti to jaksi zvládají s noblesou. Trochu si vše porovnají v cyklistických kalhotách a pak už hrozí jen otlačený zadek, přehřátí spermií a zapaření. Ale co my, ženy?
Věra Benešová
Cyklistika - aneb stručný nástin mých námluv s kolem
Jsem sportovní fanatik! Miluju sport v aktivní i pasivní podobě, s ubývajícími silami a přibývajícím věkem se však poměr aktivní – pasivní stále více překlápí k méně zátěžovým sportům a od nich k mírné pasivitě. Byly však časy, kdy protínali cílovou pásku Závodu míru na medailových pozicích Veselý i Moravec a já si myslela, že na takovým kole bych taky někdy mohla vyhrávat.
